|
 S digitálním kompaktem Canon PowerShot S40 jsem byl velmi spokojen od chvíle, co jsem si ho pořídil. Bral jsem ho prakticky kamkoliv, pokud jsem zrovna nešel primárně fotit a neměl tedy u sebe zrcadlovku. Proto když se mi naskytla možnost, pořídil jsem si jeho "modernějšího" bratříčka Canon PowerShot S50. Slovo "modernější" je v uvozovkách proto, protože i tento fotoaparát je z dnešního pohledu dědeček. Přesto je dvouletý rozdíl ve věku znát.
 Canon PowerShot S50 se vyrábí od roku 2003 (dnes se už neprodává) a od S40 se příliš neliší. Provedení pouzdra je téměř stejné a optika s rozsahem ohniska odpovídajícímu 35-105mm je identická. Na první pohled viditelnou a na pouzdru náležitě zdůrazněnou odlišností je vlastně jen větší rozlišení čipu (5Mpx). Fotoaparát opět používá paměťové CF karty a napájí ho stejný akumulátor NB-2L případně NB-2LH. Jen nepatrně je vylepšeno provedení křížového ovladače. Jeho stisknutí je na novém modelu jistější.
 Důvod proč jsem zatoužil po změně je skrytý uvnitř. Elektronika je totiž výrazně jiná a jejím srdcem je tehdy zcela nový speciální procesor DIGIC.
Díky tomu je ovládání fotoaparátu v určitých případech pozměněno. Některé funkce, které se u S40 nastavovaly v menu (například rozlišení snímků) se přesunuly pod tlačítko FUNC. Naopak například korekce červených očí už nejde ovládat přímo přes tlačítko blesku, ale musí se aktivovat v menu. V zásadě se dá říci, že jde většinou spíše o zvyk. Velký praktický význam tyto odlišnosti nemají.
Nový procesor ale přinesl i mnohem důležitější změny. Zcela přepracován je systém ostření. Místo jednoho pevného ostřícího bodu uprostřed nebo tří bodů ležících vedle sebe, ze kterých si vybírala pouze automatika je nyní bodů devět uspořádaných do matice 3x3. Automatika má tedy mnohem více možností, jak nalézt na obrázku vhodné místo k zaostření. V manuálním režimu lze dokonce určit téměř libovolné místo na obrázku, které bude fotoaparát k ostření využívat. Ostření je díky těmto vylepšením podstatně spolehlivější, což umožnilo posunout hranici, kdy je nutné přepnout fotoaparát do makrorežimu z 80cm na 50cm. Tento zdánlivě zanedbatelný rozdíl vzdáleností je v praxi poměrně zásadní. Výrazně se tím omezila nutnost přepínání fotoaparátu do makrorežimu při fotografování detailů.
Také měření světla a zpracování obrázků je dokonalejší a vliv modernějšího procesoru je jasně patrný. Fotoaparát mnohem lépe zvládá prokreslení oblohy bez snahy scénu přepálit. Výsledné obrázky jsou subjektivně ostřejší i když trošku více zašuměné. Dokonce i dávkování blesku je zvládnuto výrazně lépe. Následující fotka byla pořízena bez jakýchkoliv korekcí. S40 by stejnou fotku bez záporné korekce záblesku beznadějně přepálil.
Takovými "odpadními" výhodami použití procesoru DIGIC je například podpora paměťových karet s kapacitou vyšší jak 2GB. Fotoaparát má implementovánu novější verzi PTP, což zajišťuje bezproblémovou spolupráci fotoaparátu připojeného přes USB kabel i s OS Windows Vista. Nejčastěji používané nastavení je možné si uložit a následně kdykoliv vyvolat prostým natočením voliče na značku "C". Fotoaparát obsahuje čidlo polohy, takže může do snímku zapsat, jestli bylo fotografováno na výšku nebo na délku. Je možné si uložit dvě uživatelské vyvážení bílé...
Ale dost již teoretizování a nyní pár ukázek. Schválně jsem volil fotografie podobné s těmi, jaké jsou v článku o PowerShot S40. Nic Vám nebrání ve vzájemném porovnávání.
Tento obrázek už také znáte, tentokrát fotografováno s S50 bez korigování blesku.
Fotit testovací obrazec ISO 12233 se mi tentokrát nechce. Dá to dost práce a tak je nafotím jen tehdy, pokud někdo projevíte zájem. Místo toho vemte zavděk ještě touto fotografií.
Na poslední fotografii můžete posoudit chování fotoaparátu v protisvětle.
Řada PowerShot Sxx má samozřejmě mnohem více zástupců a tak by Vám možná, pokud o nákupu staršího fotoaparátu z této řady uvažujete, pomohl malý nástin.
Úplně nejstaršími fotoaparáty PowerShot S10 a PowerShot S20 s objektivem o ohnisku 35-70mm (ekvivaletních) se dnes asi nemá smysl zabývat. Rozlišení 2.1Mpx a 3.3Mpx je z dnešního pohledu nedostatečné a 2x ZOOM také většinou nestačí. Navíc oba používají k napájení Lithiové články 2CR5. Ty jsou drahé a nedají se dobíjet. Všechny další PowerShot-y řady Sxx už používají dobíjecí akumulátory NB-2L, případně rozměrově stejné, ale s vyšší kapacitou, NB-2LH.
PowerShot S40 už dobře znáte a PowerShot S30 se od něj liší pouze menším rozlišením (3Mpx místo 4Mpx). Tyto fotoaparáty se prodávaly souběžně.
S příchodem procesoru DIGIC Canon modernizoval. Objektiv a mechaniku ponechal, vyměnil vnitřek a tak vznikly PowerShot S45 a PowerShot S50. Opět jde o dva identické fotoaparáty, lišící se pouze rozlišením (4Mpx a 5Mpx).
Fotoaparáty PowerShot S60 a S70 mají přepracované tělo, rozlišení 5Mpx a 7Mpx a novější objektiv s rozsahem ohniska 28-100mm (ekvivalentních).
Podobný je i PowerShot S80. Kromě většího rozlišení 8Mpx dostal do vínku ještě jiný typ paměťové karty. Místo CF používá SD.
Poslední tři fotoaparáty jsou relativně nové a proto je jejich cena v bazarech většinou dost vysoká.
|
.
Díky za článek,rozšířil mi obzor