|
Dostal se mi do rukou na pár dnů objektiv Tamron AF18-200mm F/3.5-6.3 XR Di II s bajonetem pro Canon EOS. Mnoho amatérských fotografů pokukuje právě po takovém objektivu. Malém, lehkém, s velkým rozsahem ohniska. Já sám jsem k podobnému řešení dost skeptický. Mám pocit, že objektiv s tak velkým rozsahem ohniska musí mít spoustu optických vad. Proto jsem přivítal možnost se alespoň krátce s objektivem seznámit a tak si mé předsudky potvrdit nebo vyvrátit.
 Na testování nebylo opravdu mnoho času, takže pokud se o objektivu chcete dovědět více než tady, můžete navštívit několik odkazů s recenzemi. Asi nejobjektivnější recenze je tady, další testy jsou například tady, tady a tady.
Stavbu objektivu si můžete prohlédnout, pokud nad obrázkem vlevo podržíte chvilku kurzor myši. Objektiv se skládá z patnácti členů ve třinácti skupinách a kromě čoček z běžného optického skla používá i dvě čočky z LD skla, jednu z XR skla a dokonce tři čočky s asférickým povrchem. Vše samozřejmě pro omezení optických vad při dosažení co nejmenších rozměrů a hmotnosti. Objektiv by tedy měl patřit spíše k těm opticky kvalitním. V roce 2005 cenu TIPA - nejlepší amatérský objektiv ve své kategorii.
LD (Low Dispersion) - nízko rozptylové sklo - láme celé vlnové spektrum zhruba stejně. Hranol vytvořený z tohoto skla by v podstatě nevytvořil takovou tu známou duhu. To omezuje chromatickou aberaci.
XR (Extra Refractive) - sklo s větším indexem lomu.
Aspherical Lens - čočka nemá přesně kulový povrch, ale speciálně zakřivený. To omezuje sférickou aberaci.
Pravda je, že je tento objektiv velmi kompaktní. "Nastrkat" 11x ZOOM do hmotnosti necelých 400 gramů a rozměrů 74x84mm je obdivuhodné. Délku 84mm má objektiv při nastavení na nejkratší ohnisko a bez sluneční clony. Při prodlužování ohniska se přední člen teleskopicky vysunuje a tak se délka prodlouží na 150mm. Frontální člen se při změně ohniska ani při ostření neotáčí.
Nízká hmotnost je dosažena velkým podílem plastových dílů. Mechanické zpracování objektivu se tedy nedá srovnat s provedením L objektivů Canon. Přesto je na vysoké úrovni a měl jsem z něho dobrý pocit. Frontální člen nemá ani po vytažení na nejdelší ohniskovou vzdálenost téměř žádnou stranovou vůli. Jediné co se mi moc nelíbilo byl bajonet. I ten je plastový, jen na některých místech pokovený. Pravděpodobně pro omezení opotřebení otěrem. Vykrajovaná sluneční clona byla k objektivu dodána jako standardní příslušenství. Závit na filtr má neobvyklý průměr 62 mm. Nejkratší zaostřitelná vzdálenost je 45cm. ZOOM prstenec jde poměrně ztuha a síla kterou je nutné vyvodit není v celém rozsahu stejná. Není to však žádná katastrofa. Chod ostřícího prstence je při přepnutí na ruční ostření téměř bez odporu.
Objektiv je určen jen pro digitální zrcadlovky s čipem menším než je velikost políčka kinofilmu. Čip by neměl mít podle výrobce rozměr větší jak 24x16mm, jinak se může projevovat vinětace.
Rozsah ohniska
Ten je opravdu úctyhodný. Pro představu se můžete podívat na dvě fotografie, u kterých jsem výřezem rozdíl ohnisek 18mm a 200mm nasimuloval (originál fotky je focen jiným objektivem).
Ostření
Trošku problémem objektivu je ostření. Ať již to automatické, či manuální. Není to žádná katastrofa, ale také nic na chlubení.
Pohon automatického ostření je pomalý a hlučný. Na dlouhém ohnisku se objektiv někdy nebyl stavu chytnout a bezvýsledně přeostřoval tam a zpět, dokud se mu "nepodstrčila" nějaká opravdu výrazná hrana. Na vině je pravděpodobně nízká světelnost. (Canon EOS350D zaručuje spolehlivé automatické ostření do světelnosti objektivu 5,6 a to tady není splněno).
Během automatického přeostřování se točí i ostřící prstenec, takže už nezbývá moc prostoru pro úchop objektivu. Pokud jsem měl palec levé ruky odspodu objektivu a ZOOM prstenec držel ukazováčkem a prostředníčkem, musel jsem prsteníček a malíček držet ve vzduchu, abych jimi otáčející se ostřící prstenec nebrzdil. O možnosti doostřit ručně při zapnutém automatickém ostření si můžete nechat zdát.
Při ručním ostření je na škodu krátký chod ostřícího prstence. Pro přejetí celé stupnice stačí s kroužkem pootočit asi o 45 stupňů. Ostřit s tím jde, ale větší rozsah by byl určitě lepší.
Makro a detail
Objektiv se pyšní nápisem Macro a podle specifikace umí zvětšení 1:3,7 (při ohnisku 200mm a vzdálenosti předmětu 45cm od roviny zaostření). Je jasné, že plnohodnotný makroobjektiv to nikdy nebude. Jaký nejmenší detail lze zhruba vyfotit vidíte z další fotografie. Je také vidět, jak originální sluneční clona překáží přisvícení interním bleskem. Pokud se sluneční clona sundala, stín z obrázku zmizel.
Aberace
Až doposud vše nasvědčovalo tomu, že jsem ultrazoom objektivům křivdil a Tamron se mi docela líbil. Nyní ale nastalo praktické focení a hned se projevil dosti velký problém. Objektiv totiž trpí na dlouhém ohnisku velmi výraznou chromatickou aberací. Na nejširším ohnisku je aberace patrná také. Je však výrazně menší a na rozumné úrovni. Avšak aberaci při 200mm jsem "nezkousl". Výřez 1:1 se ukáže, pokud nad fotkou ponecháte chvilku ukazatel myši.
Sférické zkreslení
Objektiv na ohnisku 18mm vykazuje poměrně silné soudkové zklenutí obrazu. Zkreslení je dokonce nepravidelné. Je vidět snahu o korekci vady, ale ve výsledku místo rovné čáry získáme zvláštní vlnovku. To je docela problém, protože takto křivý obrázek se v editoru špatně srovnává.
Při ohnisku 200mm je zkreslení patrné také, tentokrát poduškové. Z běžného hlediska fotografa amatéra je však zanedbatelné.
Vzhledem k velkému rozsahu ohniska nepovažuji sférické zkreslení objektivu za závažný problém, ale ta vlnovka na široké straně se mi moc nelíbí.
Testovací obrazce
Při fotografování testovacích obrazců ISO 12233 se projevila velmi špatná kresba při odcloněném objektivu. Pravda je, že se kresba zlepšila při zaclonění.
Slušně objektiv dopadl z hlediska vinětace. Ta byla patrná při nejširším ohnisku a už při malém zaclonění se prakticky ztratila. A nyní již fotky. Jde vždy o výřez ze středu a horního levého okraje.
Měření expozice
Další nepříjemný problém. Tělo Canon EOS350D s objektivem dost špatně měřilo expozici. Bylo nutné neustále kontrolovat histogram a pracovat s korekcí expozice. Uznávám, že to není u digitálu nic tak neobvyklého, ale u tohoto objektivu byly sklony k přepalům velmi časté. Navíc nemluvím o korekci pár desetin EV. Příklad následuje na další fotografii. Zatímco automatika určila při cloně 6,3 čas 1/200sec, správná doba expozice byla kolem 1/500sec. Druhou fotku opět uvidíte, pokud nad originálem přidržíte ukazatel myši.
Při této příležitosti si všimněte neostrosti obrazu a aberace při odcloněném objektivu. Je to sice focené z ruky, ale při času 1/640sec jsem to určitě nestrhl. Jde o výřez asi 50% plochy originálu!
Protisvětlo
Poslední z parametrů, které jsem se snažil "proklepnout" je chování objektivu v protisvětle. S tímto problémem se obecně potkáme spíše na širší straně ohniska. Proto jsem se zaměřil pouze na ohnisko 18mm. Na dalších dvou fotografiích je vidět odlesky, získané poměrně snadno, pokud se světelný zdroj ocitl zhruba ve zlatém řezu. Přesto jsem byl s výsledkem spokojen. Přeci jen takto opticky složitý objektiv má nárok nějaké to prasátko vytvořit. Při běžném focení nebyl s odlesky problém.
Pár dalších fotek
Objektiv opravdu kreslí znatelně neostře. I při zmenšení fotky na web jsou fotky takové jakési mizerné. Navíc je neustále nutné bojovat se začarovaným kruhem. Odcloněním se zhorší kresba, přicloněním se prodlouží čas a je problém foťák při expozici z ruky "nestrhnout" a zvýšením citlivosti naroste šum. A tyto problémy se řeší i v poledne slunečného dne.
Abych pořád jen nepomlouval. Do ohniska asi 100mm objektiv opravdu neaberuje.
Závěr
Mně osobně se zdá, že zkoušený Tamron má ambice umět všechno a pak neumí nic pořádně. Myslím si, že objektiv s ohniskem kolem 18-100mm a bez tolika kompromisů by byl daleko lepší volbou. Možná bych si na Tamronka časem zvykl a naučil se jeho vady obcházet, ale během krátkého seznamování mi do oka nepadl.
Aby to nevypadalo, že je to objektiv úplně k ničemu. Pro někoho, kdo nemá vysoké nároky a hodlá fotit jen běžné fotky z "dovolené" na pohlednice 10x15cm by mohl posloužit jako jeho jediný objektiv. Musí se však smířit s tím, že se bude vyhýbat ohniskům od 100mm výše, kdy už se projevuje aberace a hodně klesne světelnost. Pak je také na zvážení, jestli má smysl mít zrcadlovku. Zda by nebylo lepší si pořídit nějaký ultrazoom kompakt se stabilizátorem obrazu. Třeba Kodak DX6490 který jsem před dvěma roky chvilku vlastnil měl spoustu omezení, neměl stabilizátor, ale fotil líp při zhruba stejném rozsahu ohniska a stál asi 7000,-Kč. A to bylo před dvěma roky.
 Ještě pro úplnost dodám, že popisovaný objektiv dostal od Tamronu před nedávnem bratříčka. Váží 430 gramů. Velikost objektivu a všechny ostatní důležité parametry zůstaly zhruba zachovány. Kromě jediného. Objektiv na delší straně prodloužil ohnisko na 250mm.
Objektiv má odlišnou stavbu a liší se nejen počtem čoček, ale především použitými materiály. Nově je použito AD (Anomalous Dispersion) sklo, které má mít tu vlastnost, že lom světla nemění lineárně s jeho vlnovou délkou jako u obyčejného optického skla. Navíc dvě čočky jsou "Hybrid Aspherical". Podle toho co jsem vyčetl jde o čočky z LD skla s klasickým kulovým povrchem, na něž je pak nanesena tenká asférická vrstva z pryskyřice. Tak je zkombinována výhoda asférického povrchu s LD sklem. Objektiv už neobsahuje žádný člen z XR skla. To vše jen pro zajímavost. Já osobně nejsem schopen odhadnout, jestli se bude tento objektiv chovat podobně, hůře nebo lépe jak předchozí verze objektivu.
Originální katalogové listy v angličtině jsem dal na svůj web. Pokud máte zájem, můžete si je stáhnout.
Tamron AF18-200mm F/3.5-6.3 XR Di II
Tamron AF18-250mm F/3.5-6.3 LD Aspherical Di II
Děkuji Staňovi za zprostředkování zapůjčení objektivu pro test.
|
Fotografování 
.
. Ty fotky jsem neviděl, ale docela si jsem jist svým odhadem. Určitě jsi se tlačil do krátkého času (1/400 sec), přitom jsi se snažil mít nízkou citlivost kvůli šumu. To vše je pochopitelné. Jenže tím Ti i v slunečný den vyšla clona kolem 8-mi a to je pořád ještě málo zacloněné...
.
Uběhlo několik dnů co jsem sepsal moji zkušenost s Tamronem AF 18-200 a v časopisu DIGIfoto 4/2007 zrovna vyšel test jeho novějšího bratříčka. V podstatě potvrdil vše, co jsem napsal o AF 18-200, jen je nová verze na delším konci ještě delší.
Ideální zaclonění pro tento objektiv je podle recenzenta 11, na delší straně raději 16. Odtud plyne věčný nedostatek světla a je nutno počítat s focením ze stativu. Objektiv na dlouhém konci aberuje (dá se zamaskovat v editoru) a na krátkém soudkuje (také lze částečně zamaskovat v editoru). Objektiv je však velmi kompaktní, takže na cestách nezabere moc místa. Bajonet už není plastokovový, ale pořádný kovový.