Pokud jste si z posledních úspor koupili vysněnou DSLR a nezbývají Vám žádné peníze na pořádný objektiv nebo pokud rádi experimentujete, může pro Vás být řešením navštívit bazar, koupit nějaký starší manuální objektiv s kvalitní kresbou za pár korun a sehnat příslušnou redukci. Možná dokonce nějaký takový manuální objektiv najdete ve skříni doma.

Já sám jsem si obdobím nedostatku peněz na objektivy pro svůj EOS350D před časem prošel a zkoušel jsem tehdy poměrně úspěšně fotografovat s objektivy Prakticar s bajonetovým zámkem a s různými objektivy s upevněním závitem M42. Dnes už mám všechny tyto manuální objektivy rozprodané - kromě jediného. Tatínek má stále doma fotoaparát Zenit s objektivem HELIOS 44-2. A tak jsem toho využil a během jednoho sobotního dopoledne nafotil nějaké fotky a sepsal tento článek. Nevím jak moc bude užitečný, ale třeba ano. Berte ho spíše než jako popis konkrétního objektivu jako inspiraci.

HELIOS 44-2 je objektiv gaussova typu. Skládá se tedy z šesti čoček ve čtyřech skupinách. Má čočky opatřené antireflexními vrstvami a solidní kovovu konstrukci. Váží asi 250 gramů, clonový mechanismus je složen z osmi lamel. Světelnost f/2 je velmi slušná a ohnisková vzdálenost 58mm je sice nezvyklá, ale dobře použitelná. Objektiv splňuje vše, co se v době jeho vzniku od dobrého objektivu požadovalo.

Pro použití objektivu s Canonem EOS je nutné sehnat si redukci ze závitu M42 na bajonet EOS. Dá se koupit nebo si ji můžete nechat vyrobit podle tohoto výkresu.

Nejprve pár slov, jak se "s tím" fotí. Nejjednodušší je přepnout fotoaparát do režimu Av. Pak na těle fotoaparátu nastavíte potřebnou citlivost ISO, objektiv při otevřené cloně zaostříte a nakonec zacloníte a exponujete. Fotoaparát si těsně před expozicí změří dopadající světlo a nastaví potřebný čas. Je možné fotit také v plně manuálním režimu.

Objektiv je vybaven podobně jako objektiv Peleng 3.5/8A dvěma kroužky ovládajícími clonu. Prvním kroužkem se přednastaví clona a druhým se před ostřením otočí úplně doleva. Po zaostření se kroužkem otočí nadoraz doprava a je možno exponovat.

Ostřící prstenec je široký a dobře se drží. Pro přeostření ze vzdálenosti 0,5m na nekonečno je nutné otočit s ním o 270°. Správnému zaostření napomáhá i podrobná stupnice vzdáleností s možností odečtení hloubky ostrosti.

Jak se dá od pevného objektivu s ohniskem 58mm čekat, zklenutí obrazu i chromatická aberace jsou neznatelné.

Horší je to s kresbou objektivu na okrajích obrazového pole. Zkoušel jsem jí jako obvykle pomocí obrazce ISO 12233. Na ukázkách je vždy výřez 1:1 ze středu obrázku a z levého horního okraje. Z ukázek je patrné, že kresba ve středu je docela slušná i při úplném odclonění, ale na okrajích se zlepší až někde od clonového čísla 4.0. Z obrázků se dá posoudit i vinětace.

Je jasné, že z objektivu starého třicet let vyloudíme odlesky a nejsou mu nic platné ani antireflexní vrstvy. Je ale nutné uznat, že následující fotka je extrém a při podobném zkušebním focení se vždy bojím o oči. Při běžném focení se objektiv v protisvětle chová dobře.

A nakonec ještě dvě ukázky.