Můj otec prý kdysi před mnoha lety pokukoval po fotoaparátu Flexaret vyráběný podnikem Meopta. Dřív než na něj naspořil, přišel rok 1971 a Flexarety se přestaly vyrábět. V obchodech je nahradily mnohem horší fotoaparáty Lubitel. Nakonec se jeden Lubitel 2 ocitl u nás doma a já si ho jako kluk půjčoval a pokoušel se s ním fotit. Fotky byly docela mizerné, ale přisuzoval jsem to spíše mému neumětelství než nekvalitnímu fotoaparátu.

Poslední dobou mne lákala myšlenka Lubitela "oprášit" a zkusit si s ním znovu po mnoha letech zafotit. Chemii na vyvolání černobílého negativu mám, takže jsem koupil film a mohl jsem začít.

Co jsem si od toho sliboval? Zavzpomínání na mládí a taky jsem si chtěl ověřit, jestli ty ne příliš ostré fotky z dětství byly vinou mojí nebo přístroje.

No nebudu to prodlužovat. Doma si o mně mysleli něco o bláznech, ale já jsem se při focení pobavil. Ukázalo se, že nepříliš ostré fotky z mládí byly zapříčiněné i použitou technikou. I když jsem se hodně snažil a používal stativ, výsledné fotky jsou méně ostré jak ty, které nafotím svým EOS 600 na kinofilm.

Takže jaké je z toho poučení?

1. Jestli Vás napadne něco podobného, nebojte se. Zastrčte film do nějakého starého foťáku a odreagujte se. Určitě se pobavíte.
2. Pokud si myslíte, že si v bazaru pořídíte ten nejlevnější středoformátový strojek a rázem budete mít ostřejší fotky než jaké pořídíte moderním kinofilmovým přístrojem nebo dokonce slušným digitálem, můžete se docela zklamat.

Nakonec ukázka dvou "kýčovek" o které jsem se během vzpomínání pokusil.

A když už jsme u toho vzpomínání, tak tady je můj autoportrét focený Lubitelem 19.07.1985...