|
 Na svém EOS350D používám často objektiv EF 50mm f/1.4 USM. Ten se díky crop faktoru 1.6x na tomto fotoaparátu chová jako portrétní sklo o ohnisku 80mm. Stále častěji jsem si uvědomoval, že jakmile si pořídím nové tělo s FF čipem, bude mi podobný objektiv ve výbavě chybět. A tak i když FF tělo stále nemám (čekám na nástupce EOS5D), rozhodl jsem se udělat si radost už nyní a odpovídající objektiv zakoupit. Při výběru jsem byl ovlivněn výbornou i když krátkou zkušeností s objektivem EF 100mm f/2 USM. Proto jsem bez rozmýšlení sáhl po obdobném objektivu Canon EF 85mm f/1.8 USM.
 Na pevné objektivy se většinou docela dlouho čeká. Jen někteří prodejci je mají skladem, vzhledem ke skutečnosti, že většina potenciálních zákazníků shání spíše nějaký ZOOM. EF 85mm f/1.8 USM však skladem byl a tak jsem ho obdržel jen několik dnů po objednání. Objektiv nepatří mezi žádné horké novinky. Jde spíše o osvědčený a léty prověřený kus. Beze změn se vyrábí už od července 1992.
Optika je docela složitá a je složena z devíti čoček v sedmi skupinách. Mechanickým uspořádáním velice připomíná objektivy EF 28mm f/1.8 USM a EF 100mm f/2 USM a stejně jako u vyjmenovaných objektivů i tady musím mechanickou konstrukci pochválit. Ostřící prstenec je dostatečně široký, jeho ovládání pohodlné a bez znatelných vůlí. Indikátor zaostřené vzdálenosti se nachází mezi ostřícím prstencem a tělem fotoaparátu. Jeho stupnice je hodně hrubá a tak ji je nutné brát spíše jen jako orientační a mnoho užitku nepřinese. Bajonet je samozřejmě kovový, závit filtru má pro tuto řadu objektivů obvyklý průměr 58mm. Součástí balení byly pouze dvě krytky. Jakékoliv další příslušenství - třeba ochranný pytlíček nebo sluneční clonu ET-65III - je v případě potřeby nutné dokoupit.
Díky hmotnosti 425 gramů a rozměrům 75x71.5mm se s objektivem velmi příjemně fotí z ruky. Snad by se občas hodila kratší zaostřitelná vzdálenost než 0,85m.
Objektiv je vybaven rychlým, přesným a naprosto nehlučným pravým USM pohonem ostření. Ten také umožňuje kdykoliv ručně doostřit bez přepínání na manuální ostření. Na objektivu se během automatického ostření nic nehýbe a objektiv nemění svoji velikost.
Tolik k mechanickým vlastnostem objektivu a jdeme se podívat, jak fotí. Všechny další ukázky jsou bez úprav. Nanejvýš jsem obrázek malinko ořízl nebo poupravil histogram. Pokud nad některými obrázky ponecháte chvilku kurzor myši, zobrazí se výřez 1:1.
A začneme z té horší strany. Jak se ukázalo, objektiv je při plném otevření náchylný k aberaci. Tato vada se samozřejmě projeví tím výrazněji, čím je rozdíl jasu na hraně větší a hezky je vidět na následující fotografii.
Ne vždy je ale vliv aberace tolik patrný, jako na předešlé ukázce. Další fotografie je také focena při plném otevření clony, nafialovělý odstín čísel ciferníku se dá vypozorovat. Také hrana věže má fialovou konturu. Ale není to nic hrozného. A ještě jedna poznámka k aberaci. Tato vada se výrazně omezí již přicloněním na 2.0 a při cloně 2.8 a vyšší už ji na fotografiích budete hledat marně.
Další věcí které je u objektivu dobré věnovat pozornost je, jak se vypořádá s fotografováním v protisvětle. Zkusill jsem nasimulovat situaci, kdy bylo v záběru přímé Slunce a následně bylo Slunce jen těsně mimo záběr. Samozřejmě se Sluncem v záběru se objektiv odleskům neubránil. Pokud se dostalo Slunce mimo záběr, bylo už vše víceméně v pořádku a to i bez použití protisluneční clony.
Při prohlížení předchozích fotografií si prosím uvědomte, že při podobném fotografování jde docela dobře o zrak fotografujícího i čip fotoaparátu. V běžné praxi k takovým extrémům velmi pravděpodobně nedojde a objektiv se bude chovat výrazně lépe. Naznačuje to i následující fotografie, kde jsem našel odlesk jeden.
Nyní se dostáváme k tém příjemnějším vlastnostem. Objektiv vykazuje vynikající ostrost v celé ploše snímku a to i při plném odclonění. Fotografie s otevřenou clonou jste již posoudit mohli, takže ještě tři ukázky při clonách vyšších.
Velmi důležitou vlastností, a to nejen portrétního objektivu, je bokeh. V tomto směru se testovaný objektiv určitě nemá zač stydět. Můžete to posoudit na další ukázce. Pro vaši informaci. Krabičky byly umístěny s roztečí zhruba 10cm.
Nyní se podívejme, jak objektiv dopadl při fotografování testovacího obrazce ISO 12233. Jde vždy o výřez 1:1 z levého horního rohu a středu. V podstatě se jen potvrzuje již zjištěné. Objektiv kreslí velmi pěkně v celé ploše i při plném otevření clony na 1.8. Pouze lze vytušit malinký sklon k aberaci. Ten se projevuje fialovým nádechem černé barvy. Druhým drobným problémem při plném otevření objektivu je vinětace. Jak je vidět, střed obrazu je mírně jasnější jak jeho okraj. Už malým zacloněním na 2.0 se obě vady výrazně potlačí a od clony 2.8 zmizí docela.
U pevného objektivu s relativně dlouhým ohniskem nás asi nepřekvapí, že vykazuje zcela zanedbatelné sférické zkreslení. To oceníme i při fotografování architektury. Samozřejmě potud, pokud nám delší ohnisko fotit architekturu umožní.
Objektiv s vysokou světelností vykazuje při otevřené cloně velmi malou hloubku ostrosti. Je tedy více než žádoucí, aby automatické ostření pracovalo přesně. Proto jsem nakonec provedl ještě test přesnosti ostření. I v tomto ohledu dopadl objektiv se ctí i když malou chybu můj konkrétní kus přeci jen vykazoval. Při několika po sobě jdoucích měřeních zaostřil objektiv pokaždé stejně.
Co k objektivu říci závěrem? Jde o vynikající sklo. Budete-li clonit na 2.8 nebo více, pak na snímcích nenajdete žádné významné vady. Při nedostatku světla je možné odclonit na 2.0 nebo dokonce 1.8. V těchto případech ale počítejte s možností výskytu aberace na opravdu ostrých jasových hranách.
Objektiv mám poměrně krátkou dobu na to, abych předvedl nějaké super fotografie. Takže úplně nakonec ještě dvě ukázky. Jsou opět bez úprav, bez ořezů a můžete si prohlédnout i detail 1:1.
|
Fotografování 
