Kamarád si pořídil fotoaparát Canon EOS 450D. Našli jsme po šuplících tři různé SD karty SanDisk a vyzkoušeli, jak která fotoaparátu "sedla".

Konkrétně šlo o typy karet, které vidíte na obrázku.

Měření jsme prováděli velice jednoduše. Fotoaparátem přepnutým na manuální ostření a s manuálně nastavenou expozicí jsme vždy vyfotografovali 20 snímků v řadě do RAW-u. Měřen byl čas od stisknutí spouště do úplného uvolnění bufferu po vyfotografování posledního snímku (zhasnutí červené LED signalizující přenos dat).

A jak měření dopadlo?

Prvních šest snímků v řadě nafotil zcela podle očekávání fotoaparát i s tou nejpomalejší kartou během necelých dvou sekund. Znatelný rozdíl byl teprve ve zpomalení mezi vyfotogafováním sedmého a následujících snímků. Buffer už byl plný a tak musel fotoaparát čekat na jeho uvolnění, aby mohl další snímek pořídit. To trvalo u nejpomalejší karty téměř 3x déle jak u rychlejších variant. Mohlo by se tedy zdát, že rychlá karta je zbytečná, pokud budete souvisle fotografovat šest nebo méně snímků. Přesto se rychlá karta vyplatí. Je totiž velký rozdíl v tom, jestli se například třemi fotografiemi zaplněný buffer uvolní za tři nebo devět sekund po uvolnění spouště.

A jaký z měření plyne závěr? Na kartě určitě nešetřete a nekupujte za každou cenu tu nejlevnější. Dostatečně rychlá karta se Vám odmění svižnějším vyprazdňováním bufferu. Na druhou stranu rozdíl mezi rychlou Ultra II a teoreticky 2x rychlejší Extreme III je už relativně malý. Pokud by cenový rozdíl nebyl velký, kupte raději Extreme III, jinak s klidným svědomím sáhněte po Ultra II. Kupovat ještě rychlejší karty (Extreme IV nebo Ducati Line) už asi nemá valný smysl a jen utratíte zbytečně více peněz.