|
Před časem jsem koupil (snad už na delší dobu poslední) objektiv. Je jím EF 50mm f/1.4 USM.
 Objektiv EF 50mm f/1.4 USM se vyrábí už od června roku 1993. To je dost dlouhá doba a tak se mi vtírala otázka, jestli není hloupost ho koupit. Hrozí totiž, že Canon v blízké době objektiv nahradí nějakou novější verzí. Na druhou stranu je to také jakási záruka, že je prověřený a kvalitní.
Ostřící mechanismus je vybaven pohonem micro USM. Nejedná se tedy o plnohodnotný USM pohon. Přesto je ostření dostatečně rychlé, přesné a umožňuje FTMF. Mechanická konstrukce je velmi dobrá, na objektivu nic nekvedlá, frontální člen se při ostření neotáčí. Bajonet je kovový, nejkratší zaostřitelná vzdálenost je 45cm. Počet lamel clony je 8, což slibuje líbivě rozostřené pozadí. Objektiv má hmotnost 290 gramů. Celkově je konstrukci objektivu potřeba pochválit. Přesto se mi ale konstrukce například objektivu EF 28mm f/1.8 USM s pravým USM pohonem líbí víc.
Frontální čočka EF 50mm f/1.4 USM je umístěna poměrně hluboko, takže těleso objektivu funguje částečně i jako protisluneční clona. Je však dobré používat i externí sluneční clonu (viz. dále). Ta má označení ES-71II a musí se dokoupit. Není totiž k objektivu od výroby přibalena.
Objednat tento objektiv bylo jako obvykle snadné, musel jsem však více než měsíc měsíc čekat na jeho dodání. Už jsem si na to ale u objektivů s pevným ohniskem zvykl a tak mne to nepřekvapilo.
Nyní několik praktických ukázek. Pokud nad obrázkem podržíte ukazatel myši, ukáže se výřez 1:1.
U prvního obrázku můžete vidět, že objektiv skutečně pěkně rozostří pozadí. Synoveček v pozadí byl od synovečka v popředí vzdálen jen asi metr. Fotografie je pořízena bez blesku s objektivem zacloněným na 1.8.
Druhá fotka je fotografována při cloně 5.6 a trošku jsem přibleskl.
Další obrázek jsem vyfotil přes přední sklo mého auta. Foťák jsem držel v pravé ruce a levou rukou jsem řídil. Foťák byl nastaven na ISO200 a automatiku s předvolbou clony. Při cloně 5.6, čas vyšel na 1/1000sec. Ostřeno na středový bod. Tento test opravdu nedoporučuji opakovat a velkou vypovídací hodnotu nemá. Jen jsem se pokusil demonstrovat, že je fotoaparát vybavený "pevnou padesátkou" velmi pohotový a snadno ovladatelný.
Nyní se podívejme, jak objektiv dopadl při fotografování testovacího obrazce ISO 12233. Jde vždy o výřez 1:1 z levého horního rohu a středu. Z ukázek je vidět, že i při plně otevřené cloně objektiv téměř neaberuje a i překvapivě slušně kreslí. Přicloněním se kresba ještě zlepší a od clony 2.8 už nelze mít námitek. Na snímcích je patrná i vinětace, tedy že jas není v celé ploše obrázku shodný. V praxi si ale vinětace asi ani nevšimnete a při zaclonění na 2.8 a výš už ji ani nenajdete.
Nakonec se objektivu podívejme na zoubek při fotografování v protisvětle. Na první fotografii je Slunce přímo v záběru a je patrný poměrně velký odlesk a i mírná ztráta kontrastu. Pokud nad fotografií ponecháte ukazatel myši, zobrazí se druhá fotografie, na které jsem Slunce rukou odstínil.
A na poslední fotografii Slunce není přímo v záběru, ale kousek mimo. I v tom případě se na fotografii projeví ztráta kontrastu. Pokud se na objektiv nasadí protisluneční clona a zabrání se tak, aby Slunce osvětlovalo frontální člen, kontrast se výrazně zlepší. Tuto variantu můžete opět zkontrolovat, pokud nad fotoagrafií ponecháte chvilku ukazatel myši.
Přiznám se, že mne chování objektivu v protisvětle moc nenadchlo a čekal bych lepší výsledek. Na druhou stranu je nutno přiznat, že se objektiv chová lépe jak jeho levnější bratříček EF 50/1.8 a hodně zachrání i přídavná sluneční clona. Také je pravda, že na EOS350D už vychází ohnisko tohoto objektivu poměrně dlouhé a tak většinou není nutné se Sluncem v záběru bojovat.
Tak a to je vše. Podle mne nemá smysl článek zbytečně protahovat. Něco málo o stejném objektivu jsem už na svém webu napsal a najdete to tady. Jen pár posledních slov. Objektiv má své mouchy. Je poměrně drahý a v protisvětle by mohl být lepší. Kladné vlastnosti však převažují a pěkný bokeh, výborná světelnost a dobrá kresba vše vynahradí.
|
Fotografování 
