Objektiv Canon EF 100-400 4.5-5.6L IS USM, byl první "L-kový" objektiv v mé fotobrašně. Nejen z tohoto důvodu jsem byl, když jsem v červnu 2006 psal tento článek, z objektivu nadšen. Mé nadšení přetrvává dodnes, nicméně po asi dvou letech jeho pravidelného používání jsem se rozhodl významně přepracovat text tohoto článku a především doplnit více ukázek.

Předtím, než jsem objektiv Canon EF 100-400 4.5-5.6L IS USM koupil, používal jsem více než rok od kamaráda vypůjčený objektiv Canon EF 75-300 4-5.6 II. Šlo o starší verzi dodnes prodávaného a relativně levného spotřebního objektivu EF 75-300 4-5.6 III s ostřením stejnosměrným motorem. Tento objektiv mne moc neuspokojoval. Ostřil pomalu, mnohdy se ostření úplně "ztratilo" a objektiv pak přeostřoval zmateně tam a zpět i několik vteřin, než se znovu "chytl". Vadila mi i malá světelnost a krátké maximální ohnisko. Objektiv totiž nekreslil pěkně a velmi aberoval při cloně menší jak asi 8-11 a to především při ohnisku delším jak 250mm. Světelnost 5.6 při ohnisku 300mm byly tedy spíše jen teoretické hodnoty nepoužitelné v praxi.

Fotografovat s tímto objektivem samozřejmě šlo, ale pořád jsem se cítil něčím omezovaný a pořád jsem musel myslet na to, jak obejít vady objektivu. Však si můžete prohlédnout následující ukázku. Je z ní patrné úplně vše. Aby objektiv alespoň trošku slušně kreslil, musel jsem ho zaclonit na 8. Nedostatek světla jsem pak musel vyrovnat vysokou citlivostí ISO800. Výsledný čas 1/200sec si vynutil fotit z monopodu. Výsledkem byla ukázková aberace na zašuměné fotce.

Když jsem stál před otázkou, jaký objektiv si koupit, abych ten vypůjčený mohl vrátit, rozhodl jsem se po zkušenostech s tímto levným plasťákem pro Canon EF 100-400 4.5-5.6L IS USM. Naspořil jsem požadovaný obnos, za který bych snadno pořídil 8 spotřebních teleobjektivů, objednal a čekal. Po šesti týdnech slibů prodejce jsem objednávku zrušil, objednal jinde a druhý den jsem objektiv měl a ještě o pár stokorun levněji. V krabici jsem kromě kvalitního originálního návodu a mizerného českého překladu našel objektiv, sluneční clonu ET-83C, stativovou objímku a brašnu s řemenem.

Objektiv Canon EF 100-400 4.5-5.6L IS USM patří ke starším objektivům z produkce. Vyráběn je od listopadu 1998 a jde o první objektiv "L-kového" typu vybavený optickým stabilizátorem. Celá konstrukce objektivu je kovová, včetně bajonetu. Optika se skládá ze 17-ti čoček poskládaných ve 14-ti skupinách. Dvě z čoček využívají speciální optické sklo s menším rozptylem, což má přispět k omezení optických vad. Clonový mechanismus je složen z osmi lamel. Hmotnost činí 1360 gramů a rozměry při nejkratším nastaveném ohnisku 92x189mm. Při nastavení ohniska 400mm se objektiv ještě o 80mm prodlouží. Nejde tedy o žádné "tintítko". Průměr filtrového závitu 77mm.

Automatické ostření je zabezpečeno pravým USM pohonem, takže je možné ručně doostřit bez přepínání na manuální ostření. Ostření je rychlé, přesné a prakticky nehlučné. Ostřící kroužek ručního ostření je dostatečně široký. Při točení po směru hodinových ručiček se zaostřená vzdálenost zkracuje. Na ruční přeostření z nekonečna na nejkratší zaostřitelnou vzdálenost, která činí 1.8 metru, je nutné kroužkem otočit o asi půl otáčky. Přepnutím přepínače je možné nejkratší automaticky zaostřitelnou vzdálenost změnit na 6.5 metru. Systému automatického ostření se tak značně omezí rozsah, který musí kontolovat a tím se ostření zrychlí. Zaostřenou vzdálenost je možné odečíst na stupnici v okénku poblíž těla fotoaparátu. Je však hodně hrubá a tak lze tento údaj brát spíše jen jako informativní.

Trošku netypický je u tohoto objektivu způsob změny ohniska. Místo otáčení kroužkem se objektiv prodlužuje nebo zkracuje přímo taháním předního členu směrem dopředu nebo dozadu. Stupnice ohniskové vzdálenosti je natištěna na těle objektivu a platí ten údaj, který právě ještě není zakrytý. Toto řešení má jednu nespornou výhodu. Ostření i změnu ohniska zvládnete bez přesahávání z jednoho kroužku na druhý. Chce to ale zvyk a spousta fotografů na to nadává. Já nepatřím k těm, kteří by na to přímo nadávali, ale klasickému uspořádání se dvěma kroužky bych dal přednost. Na objektivu je totiž brzdící kroužek. Jeho utažením si lze zvolit, jak velkou sílu je nutné vyvinout pro změnu ohniska a toto je asi největší problém celého systému. Pokud se nastaví malá síla, objektiv rád změní samovolně ohniskovou vzdálenost, při fotografování směrem nahoru nebo dolů. Jestliže se kroužek dotáhnete natolik, aby se toto nestávalo, jde pak měnit ohnisko ztuha.

Ohnisko:

Nyní se dostáváme k prvním ukázkám. Můžete na nich posoudit rozdíl mezi ohnisky 100mm a 400mm. Pro zajímavost jsem přiložil i fotografii získanou při ohnisku 560mm, kdy byl na objektivu namontován originální Canon Extender EF 1.4x II. Použití originálních extenderů objektiv umožňuje. Při jejich použití však je překročena minimální světelnost 5.6 a fotoaparát se automaticky přepne do režimu ručního ostření. Částečně to lze obejít úpravou extenderu.

Fotografie jsou pořízeny při maximálním otevření clony a i když hodnocení kresby nebylo prvotním účelem těchto fotografií, můžete se pro zajímavost podívat na výřezy 1:1. Stačí nad fotografiemi chvilku postát s kurzorem myši.