Canon nedávno představil několik nových digitálních fotoaparátů z kompaktní řady. Patří mezi ně dvojice PowerShot SD4000 IS a PowerShot SD4500 IS, PowerShot SX130 IS a v neposlední řadě PowerShot S95. Všechny fotoaparáty mají společné rozlišení 10 mpx, řídící procesor Digic 4 a displeje o úhlopříčce 3". Liší se především použitou optikou a samozřejmě počtem uživatelských funkcí. A právě PowerShot S95 mne z nich zaujal nejvíce. Ptáte se proč?

Se svými rozměry 99,8x58,4x29,5 mm a hmotností 170 gramů (bez baterie a karty) je totiž dostatečně malý a lehký. Kromě plné automatiky umí fotografovat v manuálním režimu a samozřejmostí je i režim automatiky s předvolbou clony nebo času. Umí zaznamenávat fotografie do RAW-u, který je následně možné zpracovat programem DPP.  Rozlišení 10 mpx bohatě stačí, potěší i dostatečně široké ohnisko 28 mm. 105 mm na dlouhém konci také pro většinu záběrů vyhoví. Přepínání režimů je možné pohodlně pomocí kolečka na horní straně přístroje. Perfektní  je i ovládací prstenec kolem objektivu. Ten umožňuje pohodlné ovládání předem zvolené funkce. Například přepnete fotoaparát do režimu fotografování v automatice s předvolbou clony a v menu přiřadíte kroužku, aby ovládal clonu. Líbí se mi i možnost přepnout fotoaparát tak, aby snímal přímo do formátu 3:2 namísto pro kompakty mnohem běžnějšího formátu 4:3.

Podle mého by S95 mohl být dobrou volbou pro každého, kdo je zvyklý fotit se svou digitální zrcadlovkou, ale přeci jen se mu zdá zbytečné nosit neustále několik kilogramů těžký "Kanón". Podobnou funkci by mohl zastat PowerShot G11. Ten je však výrazně větší (112,1x76,2x48,3 mm) a více jak 2x těžší (355 gramů bez baterie a karty).

Spoustu popsaných vlastností měl již předchůdce PowerShot S90. U něj však mnoho uživatelů upozorňovalo na zadní ovládací kolečko. Mělo údajně nedostatečnou aretaci a tak docházelo snadno k nechtěným změnám v nastavení. Pokud tento problém u PowerShotu S95 Canon vyřešil, nebál bych se ho označit za téměř dokonalý. K úplné dokonalosti by mi chyběl jen hledáček.