|
Když jsem na intenetu viděl nádherné fotky vážek a podobného hmyzu a pokoušel jsem se něco podobného vyfotit obyčejným setovým objektivem, nebylo to ono. Nešlo dosáhnout potřebného zvětšení. Zkoušel jsem tedy u rybníka pobíhat s objektivem z Praktiky vypodloženým mezikroužky. Výsledky v tomto případě byly výrazně lepší, ale fotit s touto sestavou nebylo moc pohodlné. Buď jsem zapomněl zaclonit nebo než jsem zaclonil, změnil jsem vzdálenost od objektu a tak si fotku rozostřil. Bylo mi jasné, že to chce speciální sklo.
 Výběr nebyl moc široký. Zavrhl jsem objektivy EF-S, abych mohl nový objektiv používat i na kinofilmové zrcadlovce. Pak už zbývaly jen čtyři možnosti:
-
EF 50mm f/2.5 Compact Macro - Určitě dobrý makroobjektiv, ale ohnisko 50mm se mi zdálo krátké. Přeci jen bych ke hmyzu musel hodně blízko a to se především motýlům a vážkám nelíbí.
-
-
EF 180mm f/3.5L Macro USM - Na motýly a vážky asi to nejlepší co existuje, ale je velmi drahý. Nejsem takový nadšenec do makrofotografie, abych za něj ty peníze dal.
-
EF 100mm f/2.8 Macro USM - Podle mne (a nejen podle mne) ideální kompromis s relativně slušnou cenou a výbornou světelností.
Vybral jsem si po poradě se zkušenějšími poslední možnost a dnes je to zhruba rok od chvíle, co jsem objektiv vybaloval z krabice. Za tu dobu jsem získal s objektivem pár zkušeností a s některými z nich se s vámi rád podělím.
Moje první překvapení bylo, jak je objektiv objemný a těžký ve srovnání s objektivem Pentacon PRAKTICAR 100/2,8, který jsem v té době vlastnil. Není to žádné tintítko. Jeho velikost i hmotnost je zhruba srovnatelná s běžným konzumním objektivem 75-300mm nastaveným na nejkratší ohnisko. V praxi to ale není na závadu. Alespoň se dá foťák za objektiv pevně a pohodlně držet.
Objektiv nádherně potichu a přesně ostří. Je možné ručně doostřit i při zapnutém autofokusu. Ostřící kruh je široký a nádherně se ovládá. Samozřejmě - a to je vlastnost všech makroobjektivů - je EF 100 s automatickým ostřením občas na štíru při největším zvětšení. Pak se často stává, že ostření jezdí sem tam a foťák se nemá čeho chytnout. V tom případě je lepší přepnout na ruční ostření a velký ostřící kroužek se tedy hodí. Co se mi na objektivu moc líbí je to, že při ostření se na něm nic nehýbe, neotáčí, objektiv nemění svoji délku.
Kresba objektivu se nadá nazvat jinak než perfektní a to především právě při focení blízkých objektů. Není divu, že se tento objektiv běžně umisťuje na nejvyšších příčkách při srovnávacích testech objektivů na internetu a v časopisech. Já osobně mám při focení s tímto objektivem pocit, že pokud je na fotce něco špatně objektiv za to nemůže. Objektiv je možné s kompromisy používat i jako běžný objektiv o ohnisku 100mm. Samozřejmě jeho kresba pak nedosahuje kvalit objektivu EF 100mm f/2 USM, ale i tak budete pravděpodobně spokojeni. Já jsem ho použil při focení 7-mi fotek určených ke složení panoramatického výhledu na hrad Pernštejn a výsledná fotka o rozměrech 120x40cm je bezvadná. Rád s ním také fotím synovečky při jejich hrátkách u nás na zahradě. Nejlepší výsledky však objektiv přinese v oblasti makrofotografie. Na následující fotografii je šidélko. Ve skutečnosti je dlouhé asi 3cm.
Tato fotka není žádný zázrak. V mé galerii najdete určitě kompozičně lepší fotky, ale věřím že jako malá ukázka co tento objektiv dokáže to stačí. A pokud se o objektivu chcete dovědět víc, můžete si tady stáhnout originální český návod ve formátu PDF.
Dodatek z 30.01.2007 - Při testování objektivu EF 100mm f/2 USM jsem využil situace a i s makroobjektivem nafotil testovací obrazec ISO 12233 při cloně 2.8, 4 a 8. Z výsledku je zřejmé, že objektiv je poměrně neostrý při plně otevřené cloně a teprve od clony 4 začne kreslit výrazně lépe. ALE POZOR! Tento objektiv je navržen pro focení blízkých objektů. Správně by se s ním tedy měl fotit malinký testovací obrazec z malé vzdálenosti a ne papír formátu A3 ze dvou metrů. Berte tedy tento výsledek jen jako příklad chování tohoto objektivu v situaci, na kterou nebyl původně určen. Tedy například focení portrétů.
|
Fotografování 
