|
Po zakoupení objektivů Canon EF 100-400 4.5-5.6L IS USM a Canon EF 17-40 4L USM mi zbývalo ještě něčím pokrýt rozsah ohniska mezi 40-100mm.
 Vzhledem k tomu, že oba dříve jmenované objektivy patří k těm
kvalitním, poohlížel jsem se po něčem podobném. Určitě jsem nechtěl tuto "díru" vycpat nějakým za každou cenu levným objektivem. Také jsem chtěl koupit Canona. Pokud jsem tedy z výběru předem vyloučil například EF 28-105mm f/4.0-5.6 USM s plastovým bajonetem, zůstaly mi na výběr tyto možnosti.
-
-
EF 28-105mm f/3.5-4.5 II USM - tento objektiv bych pravděpodobně špatně sháněl. Canon ho sice stále na webu má, ale prodejci už většinou ne.
-
EF 24-105 4L IS USM - poměrně nový objektiv vyráběný od října 2005. Tady bylo jasné, že pokud ho koupím, nemohu šlápnout vedle, ale bude to stát mnohem více peněz.
Nakonec jsem tedy vybíral jen mezi EF 28-135mm f/3.5-5.6 IS USM a EF 24-105mm f/4L IS USM. Oba mají stabilizátor, srovnatelnou světelnost, pohon ostření USM a dostatečný rozsah ohniska.
Pro "standardní" variantu hovořila znatelně nižší cena, menší rozměry a hmotnost. Na variantě "maximalistické" se mi zase líbil větší počet lamel clony (8 místo 6-ti), průměr filtru (77mm) a zcela stejné rozmístění ovládacích prvků jako u objektivu EF 17-40 4L USM. Také se dalo předpokládat, že o více než 7 let modernější stabilizátor bude lepší.
Asi 4 měsíce jsem šetřil, až jsem měl dost peněz na dražší objektiv a celou dobu přemýšlel, který vlastně koupím. Během této doby jsem se skamarádil s objektivem Canon EF 17-40 4L USM a to rozhodlo. Objednal jsem "L-ko" a zhruba po dalším měsíci jsem dostal balíček.
Opět se nezapře bytelná mechanická konstrukce L objektivu. I když tentokrát objektiv při změně ohniska mění svoji délku, nikde nenajdete žádné vůle a nepřesnosti. ZOOM prstenec se pohybuje hodně ztuha. To je pravděpodobně způsobeno těsnícím kroužkem, který brání proniknutí vlhkosti a prachu do útrob objektivu při vytahování předního tubusu. Věřím, že se to používáním trošku "zaběhne". Ostřící prstenec umožňuje ručně doostřit i při zapnutém automatickém ostření a jeho ovládání je pohodlné. Oba prstence jsou v jakékoliv situaci pořád ve stejné vzdálenosti od přední stěny fotoaparátu. Frontální člen se neotáčí, takže použít například polarizační filtr je snadné. Součástí balení objektivu je i vykrajovaná protisluneční clona a kožený pytlíček. Samotný objektiv váží 670 gramů. Není to tedy žádný drobeček.
 Stabilizátor lze pouze zapnout nebo vypnout. Není nutné žádné přepínání módů stabilizace jako například u teleobjektivu EF 100-400 4.5-5.6L IS USM. Elektronika v objektivu by měla sama rozpoznat jak se má chovat a do kterého režimu se přepnout. Dokonce by měl objektiv poznat i fotografování ze stativu a v tomto případě automaticky stabilizaci vypnout.
Výrobce slibuje zisk stabilizátoru až o 3EV. Teoreticky je tedy možné prodloužit expoziční čas bez nebezpečí rozhýbání snímku 8x.
S fotoaparátem Canon EOS350D (crop 1.6x) a s ohniskem 105mm by mělo jít bez stabilizátoru z ruky udržet čas:
t = 1/(crop x ohnisko) = 1/(1.6 x 105) = 1/168sec
S rezervou řekněme 1/200sec. Se zapnutým stabilizátorem se tento čas prodlouží na 1/25sec. Tady už se spíše naráží na jiný problém. Že totiž po dobu 1/25sec fotografovaný objekt nevydrží v klidu a uteče.
Není nic jednoduššího, než si výše popsané otestovat. Počkal jsem si na podvečerní šero nastavil ohnisko 105mm a stejný záběr vyfotil 3x, pokaždé s jiným nastavením. Jde opravdu vypozorovat, že není problém udržet čas 1/25sec při zapnutém stabilizátoru. Pokud se stabilizátor vypne, snímek je výrazně neostrý. Je samozřejmě možno zkrátit čas na 1/200sec. V tom případě ale bylo nutno odclonit a zvýšit citlivost. (Výřezy 1:1 z jednotlivých fotografií uvidíte, pokud ponecháte chvilku nad celkovým obrázkem ukazatel myši. Stabilizátor je zapnutý jen na prvním výřezu zleva.)
Potěšen předchozím zjištěním jsem z ruky vyfotil můj obvyklý testovací námět. Pokaždé při plně otevřeném objektivu a ohnisku 24mm a 105mm. Citlivost byla nastavena na ISO100, čas vyšel na zhruba 1/200sec a stabilizátor byl zapnutý. Obě výsledné fotografie mne nadchly. Celková ostrost je i při plném odclonění bezvadná. Takže nejprve fotografie při ohnisku 24mm. (Pruh vpravo je rám okna).
A nyní fotografie při ohnisku 105mm.
Jediná vada kterou jsem našel byla aberace na okrajích políčka při delší ohniskové vzdálenosti. Není však nijak hrozivá a samozřejmě s přicloněním klesá. Můžete to posoudit sami na dalším obrázku. Jde o výřezy 1:1 z fotografií získaných při ohnisku 105mm. Je to vždy úplný horní okraj snímku zobrazující větrání v "makovici". (Viz předešlý obrázek).
Hodně jsem se strachoval, jak objektiv dopadne při focení v protisvětle. Přeci jen tolik čoček musí nějaký ten odlesk vytvořit. Po asi 10-ti minutách se mi podařilo při nejkratším ohnisku a zaclonění na f/22 přinutit objektiv k alespoň náznaku vykreslení prasátek, pokud bylo slunce hodně v rohu záběru. Detail uvidíte opět, pokud ponecháte ukazatel myši nad obrázkem.
Odlesky se projevily více, pokud se světelný zdroj umístill co nejblíže ke středu fotografie. Při ohnisku 40mm a zaclonění na 5.0 jsem nafotil toto.
Možná Vás to překvapí, ale mne tento výsledek potěšil. Znovu opakuji. Abych ukázané odlesky získal, musel jsem se opravdu snažit a bál jsem se při tom jak o oko tak i o čip. Při běžném fotografování s odlesky není problém.
Další věc, kterou se výrobce chlubí a kterou jsem již zmínil je vysoký počet lamel clony a navíc ještě pomocná clona. To vše má vytvářet přesně kruhový otvor clony a umožnit tak příjemně rozostřit pozadí. Jak se to povedlo můžete posoudit na další fotografii.
Nyní se dostáváme k fotografiím testovacích obrazců ISO 12233. Na první fotografii je vidět poměrně velké soudkové zkreslení při nejkratší ohniskové vzdálenosti. To samozřejmě s prodlužující ohniskovou vzdáleností mizí a na nejdelším ohnisku už po něm není ani památky.
A teď už následují výřezy 1:1. Jedná se vždy o část obrazu ze středu a z levého horního rohu. Nejprve obrazce nafotografované při ohnisku 24mm, ze kterých je možné vyčíst, že objektiv na kraji obrazu aberuje a tato vada se zacloněním postupně ztrácí i když úplně nezmizí. Zlepšuje se samozřejmě i ostrost především na okrajích, ale ta je velmi dobrá i při plném odclonění objektivu.
Ještě lepší výsledky podává objektiv na své delší straně.
Mně osobně se s objektivem fotí moc pěkně, je však nutno přiznat, že i když jde o profesionální sklo, na pevné objektivy nemá a to ani na objektivy standardní řady. Například to co lze získat z objektivů EF 28mm f/1.8 USM, EF 50mm f/1.8 a EF 100mm f/2 USM z tohoto objektivu nedostaneme. Zvláště pokud zmíněné objektivy zacloníme na 4, bude jejich kresba lepší, aberace, soudkové zkreslení a odlesky v protisvětle menší. Tyto rozdíly však nejsou velké a je na zvážení, jestli stojí za to kvůli těmto rozdílům nosit ve fotobrašně minimálně tři pevné objektivy a s těmi neustále "žonglovat" nebo raději nasadit jeden kvalitní ZOOM objektiv a užívat si pohodlí.
|
Fotografování 
