|
Jaký jsem fotograf? Pokud k sobě budu kritický, tak bych se tím živit nemohl, ale na druhou stranu si zase myslím, že se nemusím stydět nějakou fotku ukázat. Však si můžete prohlédnout galerii a udělat si obrázek sami. Nejvíce mne asi baví fotit zvířata, fotím ale i krajinky a občas samozřejmě udělám i nějakou fotku mých kamarádů, příbuzných,... Posledně jmenované fotky však zveřejňuji jen zcela vyjímečně.
Začátky:
S focením jsem začínal jako malý kluk. Táta byl náruživý fotograf, měl doma vybavenou černobílou fotokomoru a tak
jsem k tomu měl docela blízko. Mým prvním fotoaparátem byl Fokaflex. Dvouoká zrcadlovka na svitkový
film formátu 6x6cm. Už ani nevím kdo mi ho dal. Nacvakal jsem s ním pár fotek a když táta viděl, že mne to baví, koupil mi sovětský celoplastový (včetně čočky) fotoaparát Etjud.
Dával se do něj stejný film jako do Fokaflexu na který Etjud uměl naskládat 16 obrázků ve formátu 6x4,5cm. V podstatě
to asi byl krok zpět a Fokaflex by byl lepší, ale na druhou stranu byl
Etjud mnohem menší a lehčí. Navíc mne tento foťák naučil, že jde fotku vyfotit i "na výšku". S vyvoláváním
filmů i fotek mi musel táta hodně pomáhat, ale rád jsem s ním ve
fotokomoře seděl a koukal, jak na tom bílém papíru "vyleze" obrázek.
Později si táta koupil ke svému Zenitovi jako druhý fotoaparát Lubitel 2.
Tou dobou jsem se začal ve focení trošku zlepšovat a tak mi ho táta
docela často půjčoval. Byla to opět dvouoká zrcadlovka na svitkové filmy 6x6cm a já jsem si začal zpracovávat negativy i
fotky sám, začal jsem přemýšlet nad výřezem a podobně. Lubitel neměl na rozdíl od Fokaflexu a Etjuda fixfokus a tak jsem musel začít ostřit.
Jen pár fotek jsem udělal i s tátovým Zenitem. To už jsem se blížil dospělému
věku a snil jsem o vlastní jednooké zrcadlovce. Vyhlédnutou jsem měl z knížek Prakticu MTL5 a tajně jsem nakukoval na Canona T70 za výlohou v Tuzexu. Za peníze získané dvouměsíční brigádou jsem si pak koupil Prakticu B100 s objektivem Prakticar 50mm/1,8, což bylo tak něco mezi.
S B100 jsem nafotil velmi mnoho fotek, lepších i horších. Později jsem si k němu pořídil dva ZOOM objektivy. Prakticar ZOOM 70-210/4,0-5,6 a Prakticar ZOOM 28-70/3,5-4,5.
Praktica B100 byl na svou dobu velmi dobrý foťák a byl jsem s ní velmi spokojen. Ale jakmile se mi dostal do ruky dále zmíněný Canon, pochopil jsem, že je potřeba se B100 zbavit, protože když ho neprodám hned, za pár let už ho neprodám vůbec. Takže jakmile se mi nabídla možnost, prodal jsem B100 i s veškerým příslušenstvím.
Přechod na digitál:
Když jsem začínal, fotil jsem samozřejmě na film a fotky dělal v tátově fotokomoře. Ale ta později musela ustoupit jiným zájmům. Navíc mne lákalo fotit barevně a vyvolat barevný film a udělat z něj fotky jsem neuměl. Takže mne ztráta fotokomory ani moc nemrzela a začal jsem dávat filmy do fotolabu. Jenže se brzy ukázalo, že toto je ta nejhorší možná cesta. Chyběla mi možnost ovlivnit vzhled výsledných fotek. Díky tomu mne chuť do focení na pár let výrazně opustila.
Hodně se u mne změnilo v únoru 2005. Koupil jsem digitální foťák Kodak DX6490, což byl foťák relativně levný, fotky z něj
byly slušné a objektiv se ZOOM-em 10x také není u kompaktu zcela běžný.
I když to byl kompakt, tak se mi líbil způsob držení a elektronický
hledáček. Oboje mi připomínalo moji starou zrcadlovku. Naivně
jsem si myslel, že mi tento foťák tak rok až dva vydrží a během této
doby získám zkušenosti s digitální technikou focení. Ukázalo se ale, že "nejsme tak bohatí, abychom kupovali levné věci". Chybělo mi ruční ostření, vadilo mi ovládání ZOOM-u kolíbkou, foťák se nehodil na makro focení. Proto jsem velmi brzy Kodaka DX6490 zase prodal.
Současnost:
V dubnu 2005 jsem se rozhodl do toho praštit a pořídil jsem fotoaparát Canon EOS350D. Přemýšlel jsem hodně i o Nikonu D70
případně D50 a chvilku jsem četl i recenze na Olympus i Minoltu. Žádný
z těchto foťáků mi nepřipadl špatný. Nakonec jsem se ale
rozhodl pro Canon z jednoduchého důvodu. Mí tři kamarádi v té době měli různé zrcadlovky Canon i
s poměrně velkým příslušenstvím. Měl jsem tedy možnost si foťáky osahat a vyzkoušet si s ními vyfotit pár fotek. Dnes znám ve svém okolí další čtyři kamarády, kteří mají Canona a jen jednoho s Nikonem. Takže jsem rád, že jsem zvolil Canon. Je docela výhodné mít možnost občas si nějaké příslušenství navzájem půjčit.
No a protože mne fotografování znovu chytlo, když se naskytla příležitost, koupil jsem hodně levně kinofilmové tělo Canon EOS 600. Možná Vám to teď připadne jako protimluv. Nejprve jsem se zbavoval B100 a pak jsem si jiný kinofilmový foťák koupil. Jenže on B100 i EOS 600 jsou sice vrstevníci, ale jinak se moc srovnávat nedají. EOS má automatické ostření, motorový pohon filmu umožnující fotit rychlostí 5 snímků za sekundu, nádherně světelný hledáček s velkou matnicí a především mi na něj pasují objektivy a další příslušenství, které jsem si v mezičase koupil k
digitálu EOS 350D. A tak když mne trošku omrzí digitál a "chytne rapl", zasunu do tohoto těla černobílý
kinofilm a nafotím pár obrázků. Pak si dosyta zablbnu s vývojkou,
ustalovačem, teploměrem,... Takto získaný film pak naskenuji a dál už s obrázky pracuji, jako bych je vyfotil digitálem.
|
Fotografování 
