|
Spousta začínajících leteckých modelářů dříve či později narazí na otázku, kterou páčkou vysílače co ovládat.
Jenže odpovědět jednoznačně není vůbec jednoduché. Možností je
mnoho. Platí ale tři zásady. Pokud se jich začátečník bude držet,
neprohloupí.
-
Velká většina modelářů má ovládací prvky na vysílači uspořádány takto:
- na pravé páce křidélka a motor.
Pokud se pákou pohne doprava, levé křidélko (při pohledu na model
zezadu) jde dolů, pravé nahoru. Model (letící směrem od nás a v
normální poloze) kloní vpravo. Při pohybu pákou vpřed se otevírá sací
otvor v hrdle karburátoru, motor zvyšuje otáčky.
- na levé páce směrovku a výškovku.
Pokud se pákou pohne doprava, odtoková hrana směrovky se pohne doprava
a model při letu bočí vpravo. Při pohybu pákou vpřed se odtokovka
výškovky pohne dolů. Model klesá. Obráceně při pohybu levou pákou k
sobě jde odtoková hrana výškovky nahoru, model stoupá.
Je nanejvýš vhodné mít uspořádání podle naznačeného schematu.
-
Pokud je k dispozici někdo, kdo
nás bude učit létat, bude nám zalétávat model a podobně, uspořádáme si
ovládací prvky stejně, jako je má tento učitel. Pokud máme na výběr z
několika učitelů, zvolíme takového, který dodržuje uspořádání dle
schématu naznačeného v bodech 1 a 2.
Výhodou naznačeného schematu je, že
se při letu "nefláká" ani jedna ruka. Levá řídí výškovku a sem tam i
směrovku, pravá křidélka a občas stáhne nebo přidá plyn.
Existuje ale velká spousta modelářů,
většinou z řad skutečných pilotů, kteří mají na pravé ruce křidélka a
výškovku jako na kniplu letadla a levou rukou řídí směrovku, která je
ve skutečném letadle na pedály, spolu s plynem. V této konfiguraci ale
pravá ruka nestíhá a levá leží bezvládně na vysílači. Pak následuje
několik modelářů, kteří to mají úplně jinak a možných kombinací je
mnoho.
Je pravda, že kdo umí, umí, ale
nestandardně rozmístěné ovládací prvky pak v mnoha případech brání stát
se učitelem/žákem někoho "standardního".
Ještě bych doplnil. To uspořádání jak jsem ho popsal je pravděpodobně v ČR nejvíce rozšířené. Pokud to jen trošku lze, držte se ho.
Přesto existují poměrně velké oblasti, kde převažuje rozmístění jiné. Proto doporučuji používat rozmístění stejné jako používá převážná část kamarádů ve Vašem okolí.
Důvod je tento.
Pokud už nejste v létání úplní začátečníci a přesto budete chtít od kamaráda zalétnout nový model, je nejsnadnější mu strčit Váš vysílač do ruky. Kamarád s modelem odstartuje a vytrimuje ho a pak vám vysílač předá. Hotovo.
Pokud bude kamarád požádaný o pomoc zvyklý na jiné rozmístění ovládacích prvků, je to také řešitelné, ale vždy je to složitější. Možností je několik:
1.Vzít vysílač kamaráda a naprogramovat na něm váš model. Do toho se nikomu nechce, kamarádův vysílač může používat úplně jiný kmitočet a modulaci a může to znamenat i výměnu přijímače a navíc to příliš nesplní účel. Budete mít totiž ztrimovaný model ve vysílači kamaráda a to je Vám prd platné.
2. Vzít Váš vysílač, změnit u něj stickmode a půjčit ho kamarádovi. To je docela pracné, zvlášť pokud je brzda plynu na jiném kniplu než je potřeba. Kamarád model zalétá, přistane a vše se musí zase vracet zpět.
3. Vzít oba vysílače a propojit je kabelem učitel žák. to je řešení nejelegantnější, ale ne vždy se je po ruce kabel a ne všechny vysílače se stejně snadno propojí...
|
RC Modelářství 
